Síťované záclony (1955 – 1975 )
V roce 1956 navrhl Vavřín Krčil ředitelství Ústředí lidové a umělecké výroby v Praze, aby zřídilo pracoviště ručního síťkování a vyšívání v Bystřici nad Pernštejnem. Tehdy bylo na Českomoravské vysočině několik tisíc žen ve stáří od 40 do 75 let, pracujících v letních měsících v JZD. Řada z nich ovládala z dřívější doby techniku ručního síťkování a bylo třeba jen zřídit pracoviště, které by se jim staralo o doplňkovou výrobu v zimních měsících.
Přípisem z 15.5.1956 pověřilo oblastní středisko ÚLUV v Brně Vavřína Krčila, aby v Bystřici nad Pernštejnem zřídil pracoviště 367 na výrobu ručně síťkovaných a vyšívaných záclon. Cílem bylo udržet tradici této lidové výroby, jež na Českomoravské vysočině tvořila významný doplněk výdělků obyvatelstva. Pracoviště rovněž mělo umožnit zaměstnání členkám JZD na Horácku v zimních období a tím přispět k řešení hospodářských problémů v nově budovaných JZD.
Nastává třetí období síťkování na Horácku : Výroba ručně síťkovaných a vyšívaných záclon, která kvalitativně posunula tuto domáckou práci do kategorie lidové umělecké výroby. Tato výroba je v oboru síťkování nejobtížnější. Vyžaduje dokonalé technické ovládání ručního síťkování s přesností jedné desetiny milimetru v stejnoměrnosti a velikosti ok. Dílo, které má být hodnotné, musí být zhotoveno bez jediné chyby. Výroba vyžaduje od domáckých pracovnic nadání a několikaletou praxi. Jako výšivkové vzory byly voleny prvky z čepců lidových krojů, vyšívaných na síti, nebo výšivkové motivy.
Výroba ručně síťkovaných a vyšívaných záclon byla určena hlavně pro naše exkluzivní zahraniční hotely a lázně s cizineckou návštěvou. Nově zřizované pracoviště bylo jediné v ČSSR a ve střední Evropě. Činnost zahájilo 1.6.1956. Pro Vavřína Krčila to byl den radosti a naděje. Veliké možnosti této podomácké práce viděl v doplňkovém zaměstnání žen v JZD na Českomoravské vysočině. Pracoviště zřídil v průmyslově nejchudším okrese Horácka v Bystřici nad Pernštejnem.
Během jediného roku mělo pracoviště přes 300 domáckých pracovnic, které měly dlouholetou praxi. V roce 1957 uspořádalo pracoviště ve 13 obcích kurs síťkování, zaučilo a do ručního síťkování a vyšívání zapojilo 142 domáckých pracovnic. Již v prvním roce činnosti ručně síťkované a vyšívané záclony jako hodnotné dílo lidové umělecké výroby a pro svou trvanlivost rychle získávaly oblibu. Sloužily jako výtvarně hodnotný doplněk hotelových a lázeňských interiérů.
Zřízením a vedením pracoviště 367 v Bystřici nad Pernštejnem Vavřín Krčil znovu prokázal, že vidí kupředu. Jako jeden z prvních postřehl význam kvalitní rukodělné práce pro státní representaci a propagaci v našich mezinárodních hotelích a lázních. Spolupracoval s výtvarnicemi Lubou Krejčí z Prahy, Alzbětou Voštovou-Reichlovou z Brna a Jarmilou Sláčikovou z Uh.Hradiště, které vyřešily nesnadný úkol využít motivů z ručně vyšívaných krojových čepců na výzdobu záclon. Podstatným přínosem při řešení tohoto úkolu byl i talent a kvalifikace Marie Krčilové, mistrně lidové umělecké výroby pro obor ručního síťkování a vyšívání.
Z ručního síťkování s ryze užitkovým zaměřením se tak přešlo na tvůrčí práci, inspirovanou lidovým uměním a jeho principy. Tím se pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem vyčlenilo z mechanického síťkování a vřadilo mezi zcela ojedinělá střediska lidové umělecké výroby v Československu a ve střední Evropě.
Ruční síťkování záclon a vyšívání na síťkovině spojuje virtuózní výkon lidských rukou při hotovení síťky s výšivkou, její lidovou tradici a jejími výtvarnými zákonitostmi.
V roce 1960 byl vavřín Krčil pražskou komisí pro posuzování odborné způsobilosti pracovníků lidové umělecké výroby prověřen jako pracovník lidové umělecké výroby v oboru ruční práce síťkované. Tímto pověřením uznala odborná komise, zřízená na základě zákona č. 56/1957 Sb., jeho plnou kvalifikaci. Poptávka po ručně síťkovaných a vyšívaných záclonách stále vzrůstala a začaly se rýsovat možnosti exportu do Rakouska.
Pod novým názvem „Pernštejn“ za 7 roků činnosti pod vedením V.Krčila vybavilo pracoviště víc než 100 hotelů a lázní v ČSSR vysoce kvalitními a umělecky hodnotnými ručně síťkovanými a vyšívanými záclonami. Cizinci projevovali o tyto výjimečné výrobky neobyčejný zájem a dalo se očekávat, že v nejbližší době se dostane tato lidová umělecká výroba z Českomoravské vysočiny do světa.
Vynikající úroveň výrobků a serióznost práce kladně hodnotili všichni zákazníci.
V roce 1962 bylo pracoviště delimitováno z Ústředí lidové umělecké výroby v Brně do Okresního průmyslového podniku v Bystřici nad Pernštejnem.
Lidové výšivky na ručně síťkovaných záclonách.
Konec organizované péče o ruční síťkování a vyšívání na síti na Horácku.
Od 15.11.1963 odešel Vavřín Krčil do důchodu. Ani na zaslouženém odpočinku nezapomíná na práci, které od roku 1919 věnoval 45 let života. Jeho cílem je získat pro jakostní československé ručně síťkované záclony exportní zakázky, vyvážet lidovou uměleckou práci s výhodným devizovým obsahem a tak získávat pro vlast valuty. V roce 1964 odjíždí do Rakouska, NSR a Švýcarska, aby pro ART CENTRUM a UNICOOP získal exportní zakázky pro tento výrobní obor. Na poslední cestě do NSR Vavřín Krčil nenadále umírá 17.10.1968 v Langenu u Frankfurtu nad Mohanem. Urna s jeho popelem byla převezena do vlasti a uložena 25.5.1969 do rodinného hrobu na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou. Pomník s reliéfem Vavřína Krčila vytvořil v roce 1975 národní umělec Břetislav Benda , dlouholetý přítel rodiny Krčilovy.
Ještě za života V.Krčila 15.11.1963 převzal vedení pracoviště „Pernštejn“ jeho syn Oldřich, zkušený odborník z otcovského domu i z práce v národním podniku KONOPA. Narodil se 7.4.1928 v Zámku Žďáře a tam také nabyl základního vzdělání. Tkalcovskou školu s maturitou absolvoval v Ústí nad orlicí. S úspěchem pracoval v textilním oboru v Děčíně.
Z Bystřice nad Pernštejnem přemístil pracoviště do nedalekého Víru.
O.Krčil obohatil dosavadní lidovou uměleckou práci síťkařek novým doplňkem : závěsy zdobenými vyvazovanou batikou z tvorby brněnské lidové výtvarnice Anny Orlové.
Za jeho vedení byla na Horácku dále rozvíjena starobylá práce ručního síťkování, jež se zásluhou rodiny Krčilovy a lidových síťkařek a vyšívaček stala uměleckou výrobou. Třetí období ručního síťkování přispělo ke kulturní representaci v našich světových lázních a hotelech.
Pracoviště „Pernštejn“ ve Víru poskytovalo domáckým pracovnicím doplňkový výdělek, významný zejména pro starší ženy v JZD. Na horáckých dědinách byly soustavně pracujícími nositelkami lidových tradic síťkařské a vyšívačské práce.
Oldřich Krčil nenadále zemřel 15.6.1975. Byl posledním svého rodu, kdo na moravském Horácku organizoval a rozvíjel kulturní dědictví ručního síťkování a vyšívání. Pracoviště „Pernštejn“ ve Víru bylo po jeho smrti v roce 1975 zrušeno. Nepřevzalo je Ústředí lidové umělecké výroby v Praze, jak o to žádala mistrně umělecké výroby Marie Krčilová.
Vzorkovnice síťoviny, která je základem pro výrobu síťovaných záclon.