výšivka na síťovině

 Lidové výšivky na ručně síťkovaných záclonách.

             Hlavní zásluhu na výtvarné úrovni síťkovaných a vyšívaných záclon měla Marie Krčilová. Její otec František Leopold byl rolníkem ve Stržanově, matka Marie rozená Nyklová pocházela ze Sádku u Poličky. Síťkovat se naučila od rodičů již v 5 letech a síťkovala od 6 let jako žačka jednotřídní obecné školy ve Stržanově, stejně jako její spolužačky.

            Za studií na čtyřleté škole Ženského výrobního spolku českého v Praze se seznámila se všemi technikami vyšívání. Dokonalá znalost síťkování a lidových výšivek i praktická znalost vyšívání ji předurčila pro práci, kterou po provdání v roce 1921 již neopustila. Jako vysoce kvalifikovaná odbornice pomáhala svému manželu Vavřínu Krčilovi v jeho díle. Oba měli hluboké znalosti oboru, ve kterém pracovali, oba měli kladný a věrný vztah k lidové kultuře a k lidovému výtvarnému umění.

            V síťkování a vyšívání na síti i v samotné tvorbě vzorů Marie Krčilová tak vynikla, že odborná komise v Praze, prověřující kvalifikaci lidových výrobců, jí 30.5.1961 prověřila na pracovnici a 24.9.1970 na mistryni lidové umělecké výroby pro obor ručního síťkování a vyšívání na síti, jedinou pro tento obor v Československu. Její návrhy představují celistvé dílo plné podmanivé krásy.

            Významná je i její zásluha o sběr lidových tkanin na Horácku. Vzorky pláten a kanafasů jakož i „šarek“ z Českomoravské vysočiny obohatila dokumentaci oblastního střediska Ústředí lidové umělecké výroby v Brně, stejně jako fond Městského muzea v Bystřici nad Pernštejnem, Horáckého muzea a galerie v Novém městě na Moravě a Galerie Žďárska ve Žďáru nad Sázavou, kde jsou vystaveny i ukázky její síťkařské tvorby. Svou láskou k lidovému umění na rodném Horácku zachránila vzácné originály lidových tkanin, jimiž moravské Horácko vyniklo nad ostatní

 

Okres Žďár patřil mezi hlavní střediska ručního síťování v celé republice. První záznamy o této práci zachytil již kronikář žďárského kláštera Jindřich Řezbář v Kronice Žďárského kláštera, pocházející z r. 1300. V současné době je uložena ve Wratislavi. Zajišťovalo ji Družstvo lidové umělecké výroby v Bystřici nad Pernštejnem, které vzniklo již v roce 1956 a specializovalo se na to, co je v oboru nejobtížnější, a to ruční síťování záclon pro státní hotely a lázně.

 

Jednou z prací družstva je i „Horácká svatba“ ( na snímku). Vznikla podle výtvarného návrhu L. Krejčí, pražské výtvarnice, která se podílela svými návrhy pro mezinárodní výstavu v Montrealu. Závěs byl vlastně prototypem. Na jeho jednom metru plochy je celkem 22 500 ručně vázaných uzlů. Celková plocha závěsů je 10 čtverečných metrů a jeho zhotovení si vyžádalo na 650 pracovních hodin. Závěs byl také vystaven na výstavě lidových výtvarníků ve Žďáře nad Sázavou a byl velmi obdivován. Je na něm zachycen svatební průvod, v jehož čele jdou tři muzikanti, za nimi krojované taneční páry, je zde dvojspřežení, které táhne svatební vůz se ženichem, nevěstou a fáborečníkem i svatebním praporem. Za vozem je nesen tříposchoďový svatební dort, pak jde Kecal, stará svatby, Jeník s flaškou a průvod uzavírá dudák.

 

 web-maly 

Kliknutím na obrázek  upravíte velikost.

Další ukázky výšivky na síti.

vysivka-na-sit2vysivka-na-sit